Úvod - Texty - Koncerty - Historie - Sestava - Fotek - MP3 - Odkazy - Fotomontáže - Recenze - Leontýnek - Johnyho dny - PVR-SHOP - Guestbook - - - Email

O tom, že už sem dlouho nepsal honzíkovu cestu se už tady rozepisovat nebudu, neb se mi to zdá zbytečný. Takže jestli to ještě někdo krom mne čte tak ahoj po sto letech. Čet sem si co sem psal naposledy a trochu nostalgicky se pousmál. Samozřejmě, že sem se nepolepšil. Ba co víc, spíš sem se zhoršil. Mno cvičit nechodim, seru na to nějak, začal sem nějak víc žrát, takže se hezky zakulacuju, jediný, co se trochu zmírnilo, je pití alkoholu, kde se má spotřeba na jeden zátah celkem znatelně snížila, ne už tak intenzita. Vše bych přičetl tomu, že už holt tolik nevydržim a tak si myslim, že sem zkrátka jen ve svém alkoholismu postoupil do jakéhosi vyššího stádia, kdy už mi stačí opravdu málo a sem slušně řečeno na plech. Ale že by to stálo míň peněz se říct nedá, jelikož zmenšený objem sem si začal vynahrazovat častějším opakováním návštěvy hospody, k čemuž sem začal využívat "školky", hospody, kterou mám od baráku asi 100 metrů. Stává se, že během týdne nenavštívím hospodu jen jednou a to většinou v neděli, abych ten tejden, pracovní, začal takříkajíc s čistym štítem. V práci jináč celkem v pohodě, občas nervy, ale jinak cajk. O čom sem hlavně chtěl psát jest má nemoc, kterou momentálně trpim už třetí tejden a je to vopruz. Neni to zas tak nic vážnýho, ale to sezení doma je fakt ubíjející. Všechno začalo nevině, ke konciříjna sem si vzal dovolenou, že si trochu odpočinu, ale co čert nechtěl, první den dovolený se necejtim nijak valně, když si večír měřim teplotu řikám si, to bude tak 37.5 ale hovno hovno slavný soude, rtuť vylezla na 40 stupňů. Ty vole řikám si jestli se to do zejtřka nezlepší, jdu k doktorovi. Druhej den ještě horší tak du ke svý doktorce, tam čekám sto let, aby mi pak řekla, že to nic moc neni a dostal sem panadol a proti kašli codein, do pondělí to bude prej dobrý. V neděli už sem to nevydržel a hup na pohotovost. Tam mi zjistili zápal plic a lup ho antibiotika a do postele buď rád, že si tě tu nenecháme. A tak sem zakotvil doma, to bylo ale napínavý co. Větší nuda, než sedět celý dny doma neni a jediný co se dá dělat je číst, což nejde celej den, a nebo čumět na bednu, protože spát nejde. A tak se ze mě stal fanda Big Brothera a podobných pořadů, seriálů atd. Po dlouhý době sem shlédnul celý páteční sobotní program v televizi. Ne že by bylo o co stát, ale zkrátka to jinak nešlo. Zpaměti vám můžu odříkat, co kdy dávaj a taky co se děje v Nemocnici na kraji města po 20 letech. Zkrátka vopruz a vopruz. Sem tam, spíš sem než tam, se mi někdo ozve, jestli už můžu jít do hodpody nebo jestli už sem zdravej, ale jináč nic. Po tejdnu mi navíc zalehlo ucho, takže už ani ta televize nestála za nic, když sem slyšel každý druhý třetí slovo. Na kontrole mi doktorka nabalila další prášky a nějaký odporný kapky s medem, za který sem zaplatil asi 50 korun. Na ušnim na mě sestřička koukala, jako na dementa, což se nedivim, protože jediný kdo tam seděl, byli rodiče s dětma a já. Podle útržkovitejch informací v questbooku, se venku hodně událo, takže až vyjdu na světlo, moc mě čeká, aspoň to si slibuju. Mym největšim dobrodružstvim za celou dobu je snad jen to, když sem jednou ráno vykoukl z okna a na parapetu ležely malý holčičí posraný kalhotky. Asi si holka co bydlí nad náma krapet cvrnkla do textila a jediný co jí napadlo, bylo hodit mi to na parapet, ale což. Já ji to nezazlívám, sám vim přeci, jaký to je, když se ti "něco" nepovede. Nejhorší na celý týdle kauze je, že nevim, co s tim a tak tam ty kalhotky stále ležej, a tak spoléhám na erozivní vlivy, kdy snad déšť či vítr mě toho problému zbaví. Leze mi to všechno na mozek tak, že přemejšlim, že bych přestal pít alkohol a stal se abstinentem, alespoň na půl roku. Uvidim. Absťák už mám za sebou.

Úvod - Texty - Koncerty - Histore - Sestava - Fotek - MP3 - Odkazy - Fotomontáže - Recenze - Leontýnek - Johnyho dny - PVR-SHOP - Guestbook - - - Email